Ptáci tvoří hejna. Vlci smečky. Lidé tvoří kmeny. Text propojuje koncept kmenů a zážitkovou pedagogiku a nabízí inspiraci pro školy, skupiny i komunity.
Kmen v lidském světě není metafora. Je to přirozená sociální jednotka, ve které dokážeme udržet živé vztahy, sdílet směr a nést odpovědnost jeden za druhého. Evoluční biolog Robin Dunbar ukazuje, že člověk je schopen udržet přibližně 150 smysluplných sociálních vazeb. Přes tuto hranici se skupiny přirozeně dělí, ne proto, že by lidé selhávali, ale proto, že vztah vyžaduje pozornost a energie má své limity (Dunbar, 2011).
Téma kmene pro mě ožilo ve chvíli, kdy jsem se v Akademii Libchavy setkala s knihou Zrození kmenového vůdce (Logan, King & Fischer-Wright, 2019). Autoři v ní ukazují, jak se lidské skupiny vyvíjejí, jak vzniká kultura a co je potřeba, aby se skupina posouvala k vyšším formám vědomí a spolupráce. V jejich podání není vedení o tom být před ostatními, ale o schopnosti být s nimi a udržet prostředí, ve kterém mohou růst. Dlouho jsme statečnost spojovali s jednotlivcem, který vystoupí vpřed. Dnešní společenská realita i pedagogická zkušenost ukazují, že statečnost má i jinou podobu. Je to schopnost tvořit kmen, ne jen „jít sám“. Schopnost podržet hodnoty i tehdy, kdy je to nepopulární. Schopnost držet směr, i když se zdá, že se vše pohybuje v mlze.
Kniha Zrození kmenového vůdce popisuje pět úrovní vědomí a vztahovosti, které lze rozpoznat podle jazyka, postoje a energie skupiny.
- První úroveň shrnuje věta „Život je nanic.“ Je to úroveň bezmoci, izolace a nedůvěry. Člověk cítí, že svět je proti němu a nic nemá smysl. Statečnost této úrovně je velmi křehká. Znamená vůbec zvednout hlavu, připustit možnost změny a nezůstat v samotě.
- Druhá úroveň říká „Můj život je nanic.“ Svět je v pořádku, jen já do něj nepatřím. Vzniká pocit outsiderství, pasivita, čekání, až někdo rozhodne za mě. Statečnost spočívá v uvědomění, že mám vliv. Je to první krok ze staženosti do světa, rozhodnutí udělat něco, i když je to malé.
- Třetí úroveň zní „Já jsem skvělý – oni ne.“ Individuální výkon, ambice, soutěžení, perfekcionismus. Člověk je často úspěšný, ale sám. Statečnost této úrovně znamená odložit potřebu být nejlepší, začít vidět druhé jako partnery, ne soupeře, a dokázat sdílet odpovědnost i úspěch.
- Čtvrtá úroveň říká „My jsme skvělí.“ Vzniká kultura důvěry, sdílené odpovědnosti a společného smyslu. Lidé se podporují, učí se od sebe a spoluvytvářejí prostředí růstu. Statečnost zde znamená vydržet v dialogu i v napětí, nebýt „jen hodný“, ale pravdivý a loajální hodnotám i lidem.
- Pátá úroveň přináší větu „My jsme úžasní.“ Skupina tvoří něco, co přesahuje jednotlivce. Není potřeba soupeřit ani dokazovat hodnotu. Práce se stává službou a smyslem. Statečnost zde je tichá a vytrvalá – tvořit hodnotu bez potřeby být vidět, držet směr a zůstat pokorný.
Tyto úrovně nejsou schodiště, které jednou vystoupáme a máme hotovo. Pod tlakem se můžeme vracet zpět do starších vzorců. Je to přirozené. Odvaha neznamená nikdy neupadnout. Znamená umět znovu vstát a jít dál. Skutečný lídr nepropadá úrovni skupiny, ale dokáže porozumět tomu, kde skupina je, a citlivě ji vést nahoru, aniž by ztratil svou integritu.
Zážitková pedagogika je v tomto ohledu mimořádně silná. Učí lidi spolupracovat, přijímat odpovědnost, růst bez ponížení a vnímat chybu jako cestu. Všichni známe ten moment, kdy se skupina posune od „jak to udělám já“ k „jak to uděláme společně“. V tu chvíli se mění kvalita vztahu i vědomí. To je statečnost v pohybu. Ve školství dnes vidíme jasný posun: od kontroly ke spoluodpovědnosti, od autority založené na moci k autoritě založené na hodnotách, od výkonu k charakteru a od izolace ke komunitě. Nepotřebujeme jen silné solitéry. Potřebujeme kmeny, které drží směr a vytvářejí prostředí růstu. Možná největší odvaha dneška není být hrdinou. Možná největší odvaha je být člověkem mezi lidmi. Ne nad nimi, ale vedle nich. Naslouchat, podržet směr a umožnit druhým vyrůst. A tak si můžeme položit otázku, která je prostá a současně zásadní:
V jaké úrovni vztahovosti právě žijeme a pracujeme? A jaký je náš další statečný krok?
| 1. „Život je nanic.“ |
2. „Můj život je nanic.“ |
3. „Já jsem skvělý – oni ne.“ |
4. „My jsme skvělí.“ |
5. „My jsme úžasní.“ |
|
|---|---|---|---|---|---|
| Dynamika | bezmoc, izolace, ohrožení | apatie, pocit oběti, nízká sebehodnota | individualismus, výkon, soutěžení, ego | důvěra, synergie, sdílené hodnoty | přesah, smysl, služba, tvořivost bez rivality |
| Typický jazyk | „Na ničem nezáleží.“ „Všechno je špatně.“ | „Mně to nejde.“ „Ti druzí můžou, já ne.“ „Nemá to smysl.“ | „Když to chci dobře, musím to udělat sám.“ „Vím to nejlépe.“ | „Společně dokážeme víc.“ „Co je dobré pro náš tým?“ | „Tvoříme něco, co nás přesahuje.“ „Děje se to, protože to dává smysl.“ |
| Postoj | svět je nepřátelské místo; nemám kontrolu | svět je v pořádku, jen já v něm nemám místo | moje schopnosti mě definují; druzí jsou potenciální konkurenti | patřím do skupiny, která má smysl; růst je pro nás všechny | naše práce slouží světu, nejen nám |
| Chování | uzavírání se, defenzivita, někdy destruktivita (sebe nebo druhých) | minimální iniciativa, pasivita, přežívání, rutina | vysoké nasazení, ambice, perfekcionismus, kontrola | spolupráce, transparentnost, vzájemná podpora, sdílení know-how | otevřenost, velkorysost, inovace, spolupráce bez hranic „kdo je kdo“ |
| Riziko | rezignace, cynismus, útěk či agrese | stagnace, obranný postoj, čekání na direktivu „shora“ | přetížení, vyhoření, izolace, mikromanažerský styl vedení | komfortní zóna „pohody“, riziko uzavření vůči okolí | idealismus bez ukotvení, zranitelnost vůči okolní kultuře nižších úrovní |
| Statečnost této úrovně | Vůbec zvednout hlavu. Přiznat si, že potřebuji pomoc. Udělat první mikrokrok k důvěře. | Začít věřit, že mám vliv. Udělat malý krok navzdory strachu. Přijmout osobní odpovědnost. | Pustit potřebu být nejlepší. Sdílet úspěch. Začít důvěřovat druhým. Dokázat předat odpovědnost. | Udržet dialog i v napětí. Nebýt „jen hodný“, ale pravdivý. Dávat i přijímat zpětnou vazbu. Držet hodnoty. | Tvořit hodnotu bez potřeby dokazovat. Sloužit klidně, vytrvale, s pokorou. Nebrat růst druhých jako ohrožení. |
Zdroje:
- Logan, D., King, J., & Fischer-Wright, H. (2019). Zrození kmenového vůdce: Jak z úspěšných skupin vznikají skvělé organizace (2. vyd.). Praha: Synergie.
- Dunbar, R. I. M. (2011). How Many Friends Does One Person Need? Dunbar’s Number and Other Evolutionary Quirks. London: Faber & Faber.