Kde jinde by se měl objevit rozhovor s autorkou projektu a také s její dcerou Hančí, která byla u vzniku a použití prvních, můžeme říci, že „pilotních“ verzí karet ctností. A tak po hledání časoprostoru v našich kalendářích slovo dalo slovo a my jsme našli termín v prvním srpnovém týdnu, kdy jsme si zavolali. I když jsme byli přes 100 km od sebe, téma nás velmi propojilo a vytvořilo prostor pro sdílení, do kterého vás nyní zveme.
V rámci vašeho projektu Výchova ke ctnostem jste vytvořili soubor karet ctností, kterých je 34. Objevuje se mezi nimi odvaha, spravedlnost, trpělivost, respekt či tvořivost. Vnímáš mezi ctnostmi nějakou hierarchii?
Jana: Určitě ne. Myslím si, že karty tak nějak tříbí obyčejnou lidskost. Škatulkují ji do určitých pojmů, ale všechny mají stejnou váhu. Dohromady je to vlastně ta lidskost nahlížená různým způsobem. Já ji vnímám pozitivně, i když se člověk na planetě Zemi nechová vždy zodpovědně.
Z toho, jak se na ctnosti díváš, řekla bys, že každá dobrá vlastnost má jako protiklad špatnou?
Jana: To je zajímavá otázka. Není mi vlastní uvažovat o protikladech, že ctnost je dobrá a proti ní je něco špatného, negativního, nějaká neřest. Vnímám to tak, že se pohybujeme na nějaké škále a celý život kalibrujeme, jakými lidmi chceme být. Například odvaha nemusí být jenom pozitivní. Když je jí moc, může nést i nepřiměřené riziko. Někdy nám to prostě ujede víc na tu stranu, kde je ctnosti málo, a někdy nám to ujede víc na tu stranu, kde je jí zase až příliš moc. Celý život hledáme optimální cestu. A to hledání je na tom právě to kouzelné.
Které ctnosti považuješ v dnešní době za základní kameny společnosti?
Jana: Právě tu zmiňovanou lidskost. Ta je pro mě nadstavbová, protože v průběhu života se ocitáme v různých situacích, které vyžadují trochu jiné odstíny oné lidskosti, jiné ctnosti.
Dalo by se tedy říct, že projevem lidskosti jsou různé druhy ctností?
Jana: Pro mě ano. Ať už jsou na té škále kdekoliv.
Co bylo prvním impulzem pro vytvoření karet ctností?
Jana: Vznikly díky Haničce. Když jí byly tři roky, chodila do Montessori školky Perlička v Brně, kde měli Program ctností. Hanička domů nosila zalaminované jednobarevné karty odvaha, štědrost a další. Mně ty karty nepřirostly k srdci, přišly mi pro děti těžko použitelné, složité, v popisu nepřesné, ale ten záměr byl výborný.
A díky tomu, že Hanička postupně začala ta abstraktní slova používat v různých situacích, kam opravdu dobře seděla, došlo mi, že neexistuje rozdílný jazyk dospělých a jazyk dětí, že můžeme i hodně malé děti učit vidět ctnosti v životě kolem sebe a můžeme je pojmenovávat. Začala jsem přemýšlet, jak by kartičky mohly vypadat, aby byly pro děti lákavé k objevování. Ale trvalo to ještě hodně let, než získaly podobu, jakou mají teď.
Jak může vypadat takové učení dětí vidět ctnosti kolem sebe?
Jana: Ono to zní složitě, ale je to vlastně velmi prosté. Úkol nás dospělých jako průvodců životem menších dětí je to, abychom je učili tyto abstraktní pojmy vidět v lidském jednání nebo je vnímat ve svém prožívání. Pojmenovat je v situacích, ve kterých jsou viditelné, hmatatelné nebo cítitelné. A tyto momenty, kdy se ctnost v srdci, v duši nebo v myšlenkách objeví, kdy se začíná rodit, pomáháme dětem zachytit slovem, aby si uvědomily – aha, tohle je ono.
Třeba když stojím před nějakým těžkým úkolem, cítím strach a uvědomím si ho, můžu přenést svou pozornost ze strachu na odvahu a pomoct jí vědomě narůst, aby mi pak ona pomohla tím úkolem projít. I my dospělí bychom tohle mohli dělat každý den a náš život by byl spokojenější. Uměli bychom lépe porozumět sami sobě a dokázali bychom zvládat náročnější situace. Výchovu ke ctnostem vnímám jako zaměřování pozornosti na pozitivní věci, na to, co nám dává sílu nebo energii. Já ráda říkám, že ctnosti jsou takový vnitřní motor měnit sebe i svět k lepšímu.
Hančí, měla bys nějaký nedávný příklad z vlastního života, kdy sis uvědomila tu možnost zaměřit se na ctnost, která by ti dala energii, místo na pocit, který ti energii bere?
Hančí: Když jsem dělala řidičák. Mám za sebou pár neúspěšných pokusů, tak bylo hodně těžký se na sebe nezlobit a nebát se dalších. Tehdy pro mě fakt byla důležitá odvaha. To ráno, kdy jsem měla další náhradní zkoušku, se mi vůbec nechtělo vyjít z domu. Bála jsem se. Ale dokázala jsem si říct – nebudu se obviňovat z těch neúspěšných pokusů a prostě to zkusím znova.
A kde vlastně ctnost sídlí? (úsměv)
Hančí: V srdci. Myslím si, že ctnost, i když ji vnímáme a komunikujeme mozkem, je něco hlubšího než sepnutí pár neuronů. Je to speciální pocit, o kterém prostě víte, že ho cítíte správně.
Jana: Tuhle otázku klademe i dětem, když s nimi pracujeme. Ptáme se jich například, kde bydlí jejich odvaha. A ony se samy jakýmsi vnitřním hmatem prozkoumají a zjistí, jestli jim bydlí v srdci nebo třeba v hlavě. Ty ústřední dva body jsou srdce a hlava, ale taky žaludek, o kterém se říká, že je naším druhým mozkem. I tam můžeme cítit odvahu, třeba právě když bojujeme se strachem.
Jaká byla cesta od první myšlenky k tvorbě karet?
Jana: Nejdřív jsem začala používat jazyk ctností se svými dětmi. Naše karty vznikly až po osmi letech od první myšlenky, bylo tam hodně let hledání a experimentování, jak ctnosti pro děti zobrazovat, jak je používat doma. Zastavovala jsem jednotlivé domácí situace a používala pojmy ctností a děti to brzy chytly, takže jsme to doma měli v běžném slovníku i bez karet. Svět ctností je u nás doma přirozeně žitý v myšlenkách i v chování.
Ale pořád kalibrujeme, nejsme jenom ctnostná rodina. (smích) Někdy to ujede na tu stranu, někdy na druhou, ale můžeme se o tom bavit, a to je nesmírně důležité. Ale učitelé nemají čas v klidu zastavovat jednotlivé situace, když mají na starosti tolik dětí. Tak jsem přemýšlela, jak to udělat, aby to pro ně bylo jednodušší, aby měli nějakou hezkou pomůcku pro otevření světa ctností celé třídě. A to jsou naše karty.
Hančí, jakou intenzivní vzpomínku spojenou s kartami ctností si vybavíš?
Hančí: Pamatuju si, že během covidu jsme dělali u večeře takovou krásnou aktivitu, že jsme si navzájem dali nějakou kartu nebo jsme si vybírali sami, co jsme ten den zažili za ctnost. Taky na narozeniny jsme vybírali kartu – co přejeme tomu člověku do dalšího roku, jestli to má být sebeúcta, zodpovědnost nebo třeba nadšení. To bylo moc hezký.
Jak probíhal výběr jednotlivých ctností?
Jana: Probíhalo to docela punkově, neprobíhal žádný vědecký výzkum, které ctnosti jsou pro děti nejdůležitější. Sedli jsme si ve třech lidech, já jako maminka tří dětí, kamarádka Martina Štolbová jako ředitelka mateřské školy a taky maminka dvou dětí a kolega Jakub Šneidr, který děti tehdy ještě neměl, ale vedl turistický oddíl. A společně jsme přemýšleli nad tím, které ctnosti malé děti potřebují v kolektivu a které pro svůj život. Martina na to nahlížela z úhlu třídy v MŠ, já se zaměřila na to, co je pro ně v životě důležité, a Kuba se na to díval z pohledu oddílových dětí. A takhle jsme to skládali dohromady.
Snažili jsme se jen vyvážit, aby některé ctnosti byly prosociální, třeba respekt nebo štědrost, některé introspektivní, jako je sebeúcta, sebedůvěra a odvaha, tak, aby tam byly zastoupeny obě skupiny dostatečně.
Čerpali jste při výběru ctností i z historie či z toho, co je v naší krajině silně zakotveno, jako například křesťanství? Nebo jste vybírali čistě podle vlastního uvážení a intuice?
Nějaký přehled o křesťanských a rytířských ctnostech jsme si tedy udělali, ale nenechali jsme se jím příliš ovlivňovat a čerpali jsme hlavně z našich životních zkušeností. Trochu jsme si hráli s historickými zdroji a vytvořili jsme třeba zážitkový program na motivy knihy Psychomachia (Aurelius Prudentius Clemens, r. 400), který vyobrazuje souboj ctností a neřestí.
Inspirovali vás i nějací čeští myslitelé či autoři, jejichž morální kompas s vámi rezonoval?
Jana: Samozřejmě Jan Amos Komenský. A později ještě Honza Hábl (profesor na UHK – pozn. red.), který krásně mluví o charakteru jako takovém a o důležitosti charakteru učitele při provázení dětí ve výuce.
Byly i ctnosti, o kterých jste vedli v týmu debaty, zda je zařadit, či ne?
Debatu jsme vedli o ctnosti vlastenectví, jestli je to ctnost, nebo není. Tuhle kartu si moc přála tehdejší správní rada Nadace Pangea, která je naším dlouhodobým donorem a podporovatelem. My jsme nad ní hodně váhali. Ale teď jsem ráda, že ji tam máme, protože se o ní dá mluvit i v kontextu současných událostí ve světě, např. válečného konfliktu na Ukrajině. Pochopila jsem, že vlastenectví také vyžaduje péči. Je to vlastně vztah k naší zemi, a pokud na něj nebudeme zaměřovat pozornost, tak těžko může vzniknout. Je to jako s každým jiným vztahem.
Každá karta je krásně barevně ilustrovaná. Jak jste nad obrazy uvažovali při jejich tvorbě?
Jana: Karta je vizuálně zachycená situace, která zobrazuje nějaké jednání nebo prožívání člověka. Ve chvíli, kdy je na kartě Samostatnost chlapeček, který si maže chleba, tak si každý při pohledu na ni přirozeně představí situaci, kdy si sám mazal chleba. Obrázky vyvolají v dítěti vzpomínku na jeho vlastní jednání. A když vyvolají vzpomínku, zpřítomní i nějaký prožitek s ní spojený. Obraz tady funguje jako vstupenka k prožitku. A když je na světě prožitek, stačí přidat slovo.
Hančí, aktuálně studuješ uměleckou školu. Líbí se ti design karet ctností? Nepřemýšlela jsi nad tím, jak bys je vytvořila ty?
Hančí: Já jsem velký fanoušek podoby, kterou mají teď. Hrozně se mi líbí všechno barevné. Ta malba mi přijde úplně nádherná a pro děti je krásně uchopitelná. Možná bych pro použití pro starší děti změnila barevnost a nějaké drobnosti. Kdyby se naskytla příležitost doplnit ctnosti, které chybí, tak na tom bych se moc ráda podílela.
V současné době se na projektu podílíš grafickou úpravou článků a stříháním videí pro členskou zónu Virtuální zahrady ctností. Co tě vedlo k tomu se k projektu přidat?
Hančí: Mně se ten projekt hodně líbí. Jsem moc pyšná, že mám mamku, která dělá takovou věc, která může krásně měnit naše školství. Prošla jsem zajímavými zkušenostmi ve škole, kde respekt, porozumění a celkově zdravá komunikace dost chybí. A myslím si, že to, co se děje ve výchově ke ctnostem, je moc hezký, a jsem ráda, že toho můžu být součástí. A taky je to pro mě i trénink práce s digitální grafikou, což se mi hodí do školy.
Vytvořit a prosadit takto rozsáhlý projekt vyžaduje celou řadu ctností – nejen odvahu, ale taky vytrvalost, sebedůvěru, zodpovědnost. Které z ctností byly pro tebe osobně klíčové při budování Výchovy ke ctnostem?
Jana: Od začátku cesty, kdy to z naší domácnosti přeteklo v projekt pro veřejnost, tam byla přítomná tvořivost. A to nejen ve smyslu, jak hezky nakreslit obrázky, ale i jak hledat cesty k tomu, aby malé děti mohly co nejsnáze pochopit tyto abstraktní pojmy. Byl to velmi kreativní proces, ze kterého se narodil sborník aktivit, písničky, animované filmy, rodinná akce Kýbl dobra a virtuální členská zóna.
Vytrvalost tam vlastně ani necítím, protože ono to tak nějak jede samo. Pro mě tam je spíš ta pečlivost a důslednost, každý nový nápad důsledně uvést v život. Pak i důvěra v myšlenku jako takovou, protože kdybychom nevěřili tomu, že to je důležité a že se najdou lidé, pro které to bude taky důležité, tak bychom neudělali žádný krok. Na začátku byly obrovské investice, časové i finanční, a bez důvěry v to, že se to ujme, že to osloví další lidi, by ty investice vlastně neměly žádnou návratnost.
Zdá se, že dnešní rychlá doba příliš nepřeje ctnostem, jako je trpělivost, soustředěnost nebo zvídavost. Váš projekt cílí přímo na rodiče a pedagogy. Měla bys pro ně nějakou radu, jak dětem pomoci tyto ctnosti rozvíjet?
Jana: Svým dětem se snažím předávat, že je důležité každý den sytit tři části člověka – mysl, duši a tělo. A sytit znamená v každém dni vytvářet prostor pro jejich zapojení. Nemůžeme žádnou část nechat ležet ladem dlouhodobě.
To by mohl být klíč pro současnou uspěchanou dobu... A mé doporučení pro rodiče – buďte v tom důslední. Než se doma zavede nějaký princip, který funguje později sám od sebe, znamená to ho laskavě a důsledně připomínat, až najednou nastane moment, že už začne žít sám.
Radek Hanuš
Pro Nadaci Pangea představuje projekt „Výchova ke ctnostem“ přirozené a promyšlené naplnění jejího poslání. Nadace byla založena 15. května 1991, v předvečer 400. výročí narození Jana Amose Komenského (1592), jehož vizí o snášenlivém a spolupracujícím světě je nadace dlouhodobě inspirována.
V roce 2017 přišla Jana Haková, absolventka oboru dramatická výchova na DIFA JAMU, jako tvůrčí duše a hlava metodik, po vyzkoušení projektu v rámci své rodiny a v Montessori škole, s konceptem karet ctností. Karty prakticky spojují Komenského školu hrou, jeho snahu vychovávat děti v lidi ctnostné a obrazovou reprezentaci ve smyslu jeho díla Orbis Pictus.
Právě díky tomuto přístupu byla metodika promyšleně vytvořena, například po stránce pečlivého výběru ctností. Hlavní výzvou bylo vše upravit tak, aby byly ctnosti pro děti pochopitelné a prakticky využitelné.
V roce 2018 spatřily světlo světa karty ctností v tištěném provedení s ilustracemi od Zdeňky Řezbové Morávkové. Projekt „Výchova ke ctnostem“ se tak organicky začlenil mezi hlavní pilíře naší nadace. Cílem projektu je jít nad rámec pouhé výchovy „ke slušnosti“ a formovat „člověka ctnostného“, který mění svět kolem sebe místo pasivního přijímání reality.
Jsme hluboce přesvědčeni o tom, že změna české společnosti k lepšímu je přímo závislá na kvalitě osobností našich dětí. S touto vizí budeme v podpoře projektu i nadále pokračovat. Účast nadace na tomto projektu v rámci „Platformy pro výchovu charakteru“ vedla k vytvoření rubriky v časopise Gymnasion s názvem „Na charakteru záleží“, která dává prostor nejen členům Platformy seznamovat odbornou veřejnost s tématy etiky, charakteru a v první řadě s lidskostí, která se projevuje skrze žité ctnosti.