Není úvod, jako úvod. Takový skvělý úvod, to je úvod k nezaplacení. Naproti tomu nepovedený úvod to je bída, která znechutí čtenáře. Proto není úvod, jako úvod.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři časopisu Gymnasion,
v tomto čísle nabízíme téma Čas výchovy?! Samotné diskuze v redakční radě daly před několika týdny a měsíci tušit, že aktuální číslo nebude vyváženou směsicí různorodých textů celého názorového spektra. Přiznávám, že v tomto čísle jsou argumenty, postoje, úhly pohledu a stanoviska k tématu jednosměrné. Proto na tuto skutečnost ihned v úvodu čtenáře upozorňuji. Jsme časopis o zážitkové pedagogice. A k ní neodmyslitelně patří dobrodružství. A k dobrodružství patří riziko. Dobrodružství bez rizika není dobrodružstvím. Proto v tématu Čas výchovy?! brojíme proti přehnanému pečování a ochranářství, která se snaží riziko eliminovat. Takže náš společný pohled není náhodný, je odrazem naší víry ve výchovnou sílu dětmi zažívaného nefalšovaného dobrodružství.
Námi oslovení autoři přicházeli s břitkými sděleními, která se postupně projevila na pojetí a vyznění celého čísla. Možná je to vše náhoda. Možná je to dáno naší sociální bublinou, ve které žijeme, a proto oslovujeme k psaní textů lidi nám názorově blízké. Možná… Možná, že jen vnímatelné dopady výchovy na dění kolem nás jsou tak viditelné, tak bytostně přítomné, že i pouhým okem a sluchem musí většina lidí postřehnout, že se děje něco ve věcech výchovy.
Témata kolem výchovy našich dětí jen ukazují, v jaké situaci jsou věci výchovy. Současní rodiče, jako výsledek předchozí výchovy a vzdělávání, vyvádí těžko uvěřitelné věci. Namátkou: Prokazování způsobilosti pedagogického pracovníka, projekty Bezpečná škola, Bezpečný skauting… atd. Strach! Strach rodičů. Strach přenesený na pedagogy. A tento strach bývá špatným rádcem, natož pak vládcem čehokoliv. Výchova by měla být prodchnuta důvěrou a pozitivním vztahem všech zúčastněných. Radost je největší výchovnou silou. Vydatné prameny radosti v sobě ukrývá ušlechtilý sport, skauting, turistika, letní tábory, pobyt v Boží přírodě, napsal v roce 1992 František Kardinál Tomášek ve své Pedagogice. To už je 35 let stará myšlenka, tak jako věk mnohých rodičů.
Připomínám myšlenky, které v našich textech zdůrazňujeme. Jak by bylo skvělé, kdyby každé dítě u nás mohlo zažít:
- skutečné dobrodružství,
- pobyt v přírodě,
- spontánní činnosti,
- soukromí bez vědomé či skryté kontroly rodičů a učitelů,
- čas bez mobilu, počítače, kroužků vymyšlených rodiči, AI apod.,
- nebylo krmeno a ničeno strachem ze všeho a ze všech,
- romantické chvíle uprostřed přírody při společném táboření.
Co myslíte? S přáním inspirativního čtení
|
Radek Hanuš šéfredaktor časopisu Gymnasion |
