V následujícím článku nabízíme pro inspiraci přehled technik reflexe, které jako lektoři užíváme a se kterými máme dobré zkušenosti. Naším záměrem je maximálně stručný praktický přehled bez dlouhých průvodních mouder. Přesto nelze na úvod vynechat alespoň tři obecnější poznámky:
- Zmíněné techniky obvykle slouží jako odrazový můstek k následné skupinové diskuzi. V ní zpravidla docházíme hlouběji, než umožňuje samostatné užití dané techniky. Podle didaktického záměru a vlastní úvahy ale můžeme završení aktivity nechat jen na zvolené technice a dalším individuálním zpracování účastníků. Vždy bychom ale měli vědět, proč to právě takto děláme.
- Uvedené techniky jsou většinou univerzální, využitelné pro různá témata a didaktické cíle. Mají povahu kreativněji pojatých škál, výtvarného či dramatického ztvárnění situací či verbálních zkratek. Zásadní je ale vhodně a hlavně jasně položená otázka, ke které se mají účastníci prostřednictvím dané techniky vyjadřovat. Ptáme se na zábavnost/atraktivitu programu, jeho užitečnost pro osobní rozvoj, emoce v průběhu akce, osobní zapojení, kvalitu komunikace a spolupráce v týmu, spokojenost s výsledkem nebo na něco dalšího? Jako lektoři jsme se mnohokrát přesvědčili, jak těžké je pro účastníky kurzů například rozlišovat mezi mírou spokojenosti s výsledkem činnosti týmu a průběhem spolupráce. Proto je důležité formulovat otázku jednoduše, jasně a případně i zdůraznit, na co se danou otázkou neptáme.
- Vždy bychom měli vědět, proč volíme právě danou techniku a kam chceme (s ohledem na pedagogické cíle akce) konkrétní reflexi směřovat. Jde nám jen o zmapování spokojenosti klientů s daným programem, sdílení bezprostředních pocitů po akci, „vyventilování“ emocí, čistou reflexi fungování skupiny a vyvození relevantních poznatků pro příště, nebo máme jasně stanovený výchovně-vzdělávací cíl?
A nyní už ke konkrétním technikám.
Různé modifikace škál
Semafor
Účastníci dostanou červenou, oranžovou a zelenou kartu. Instruktor položí otázku (Příklad: Jak se vám program líbil? Jak jste byli spokojeni s vaším zapojením v týmu? Jak hodnotíte výsledek vaší spolupráce?) a následně vydá pokyn účastníkům, aby ukázali kartu, která odpovídá jejich hodnocení. Červená karta znamená nespokojenost, oranžová karta značí poloviční spokojenost, zelená karta znamená úplnou spokojenost.
Kuličky do nádob
Alternativou této reflexe mohou být kuličky odevzdávané do označených nádob: spokojenost – napůl – nespokojenost (a to buď individuálně před zraky skupiny a třeba i s komentářem, nebo více méně anonymně v chaosu všichni najednou).
Palec vzhůru
Další alternativou je využití symboliky palce. Lze tak velice rychle zjistit úroveň spokojenosti skupiny prakticky s čímkoliv a na základě toho začít již zmíněnou diskuzi. Palec nahoru znamená velkou spokojenost, palec vodorovně vyjadřuje uspokojivou situaci, palec dolů vyjadřuje nespokojenost.
Teploměr
Účastníci dají jednu ruku na zem a na pokyn instruktora začnou ruku zvedat, jako když stoupá rtuť teploměru. Zastaví ji v úrovni, kterou v souvislosti s instruktorem položenou otázkou považují za vhodnou. Ruka zvednutá nejvýš znamená maximum (spokojenosti, motivace, síly, připravenosti k dalším akcím, …), naopak ruka dole znamená nejnižší úroveň.
Podobně jako řadu dalších technik je možné (a často vhodné) provádět „teploměr“ poslepu. Znamená to, že po vysvětlení techniky a položení otázky vyzveme účastníky, aby dali ruku na zem a zavřeli oči. Teprve potom na „teploměru“ ukážou své nastavení. K otevření očí vydá instruktor pokyn, když vidí, že všechny „teploměry“ ukazují zvolenou hodnotu. Díky této „fičůrce“ se účastníci v průběhu hodnocení vzájemně neovlivňují.
Prsty
Instruktor vyzve účastníky, aby prostřednictvím své ruky ohodnotili to, na co se následně zeptá. Např. kvalitu spolupráce v týmu, výsledek snažení týmu, spokojenost účastníka s vlastním výkonem v průběhu týmové akce, … Zatnutá pěst je nula, počet vztyčených prstů ukazuje hodnoty 1–5. Nula je nejhorší, pětka nejlepší. Nejde tedy o nic jiného než o bodování na šestistupňové škále. (Mimochodem – užijete-li škálu se sudým počtem možností, bráníte se tím centristickým tendencím, které v sobě často alibisticky většina z nás nosí.)
Tuto techniku doporučujeme užívat zásadně poslepu. V následné diskuzi se můžete ptát na důvody, proč dal daný člověk danou bodovou hodnotu, případně co by mělo nastat, aby ukázal lepší hodnocení. S oslovením je vhodné začít od účastníků s krajními hodnotami na obou stranách spektra, postupně lze přejít ke středu Gaussovy křivky.
Kam až dojdu
Všichni účastníci se postaví do řady. Pedagog postupně vyjmenovává důležité body předchozí aktivity. Na každý bod programu se účastníci pohybují vpřed podle toho, jak se tam cítili, jak užitečná aktivita byla, kolik se toho naučili apod. (Znovu připomínám, že z otázky musí být patrné, co přesně svým pohybem účastník hodnotí.) Předem je určeno, že počáteční pozice znamená pomyslnou nulu, dále je určená vzdálenost, která znamená desítku.
Lano
Instruktor položí před skupinu účastníků natažené lano (může jít i o nakreslenou čáru nebo přilepenou papírovou pásku na podlahu klubovny). Jednu stranu označí jako minimum, druhou jako maximum. Potom vyzve účastníky, aby se rozmístili po škále podle míry spokojenosti s parametrem, na který se zeptá (spokojenost s ubytováním, dosavadním průběhem akce, spoluprací v týmu, přínosem pro rozvoj skupiny, …). Po krátké diskuzi, kterou instruktor svými otázkami následně rozproudí, může přijít dotaz na jiný parametr a přeskupování skupiny. Touto technikou lze rychle vizualizovat nastavení skupiny směrem k několika rozdílným parametrům.
Výraz obličeje
Každý účastník obdrží pět karet obsahujících obličej, který svým výrazem vyjadřuje určitý stupeň spokojenosti. Účastníci se pak pomocí karet vyjadřují ke hře, jednotlivým bodům programu či jinak zvoleným otázkám instruktora.
Lentilky
Na velkém papíru jsou nakreslené kolonky, kdy každá představuje nějakou část aktivity / vyučovací hodiny. Každý účastník/žák má určitý počet lentilek, který sám podle sebe rozmístí do jednotlivých kolonek. Čím více lentilek v kolonce, tím lepší pro něj daná věc byla. Po skončení této reflexe si účastníci mohou své lentilky sníst.
Stručná verbalizace
Jedním slovem / holou větou
Po skončení aktivity se účastníci k jejímu průběhu vyjádří jedním slovem nebo holou větou. Tímto způsobem se může dosáhnout rychlého a jasného shrnutí, kdy se výpovědí sdělí to důležité. Opět je klíčová jasná otázka. Můžeme se ptát: „O čem to pro vás bylo?“ Ale také třeba: „Co si z toho odnášíte?“
Pět slov
Účastníky rozdělíme do skupinek/týmů, ve kterých danou aktivitu absolvovali. Nejprve vybídneme všechny individuálně, aby si napsali pět slov, která se jim s absolvovanou akcí asociují. Poté je vyzveme, aby v týmu svá slova sdíleli a následně aby se shodli na společných pěti slovech. Ty pak (obvykle s vysvětlujícím komentářem) každá skupina sdílí s ostatními týmy.
Úvodník
Účastník či menší skupinka účastníků (2–3 v celé skupině) dostane čistý papír. Ten představuje úvodní stránku novin. Účastník/skupinka účastníků se tuto úvodní stránku snaží vyplnit krátkými články, zprávami, které vyjadřují jeho/její pocity z prožité aktivity. Takto vzniklé „noviny“ můžeme jen vyvěsit k samostatnému přečtení ostatními účastníky nebo můžeme požádat, aby každá skupina přečetla ostatním jeden zvolený článek.
Nedokončené věty
Po skončení aktivity dostanou účastníci list papíru s nedokončenými větami. Výběr vět závisí na didaktickém cíli, se kterým jsme danou aktivitu do programu zařadili. Příklad:
- Nejvíc mě dneska bavilo …
- Z dneška si budu pamatovat …
- Nejlepší na práci v téhle skupině je …
- Jedna věc, které lituji, že jsem (ne)udělal(a), je …
- V průběhu hry jsem měl(a) největší problém …
Instruktor požádá účastníky, aby každý sám za sebe nedokončené věty doplnil. Takto upravené texty lze pak například sdílet v menších skupinkách. Pokud se objeví výraznější shoda u více účastníků, je možné o tomto tématu diskutovat v celé skupině.
Asociativní techniky
Asociace
Instruktor vyzve účastníky, aby na základě zážitků z proběhlé aktivity spontánně říkali, co je napadá, když zazní slovo ……… (např. „dnešek“). Když účastníci „vystřílí“ nápady k danému slovu, řekne instruktor slovo další. Výběr slov opět záleží na didaktickém cíli, s jakým jsme danou aktivitu do programu zařadili.
Obrázky/fotografie
Na stole jsou rozprostřené nejrůznější obrázky. Instruktor vyzve účastníky, aby si každý samostatně vybral obrázek, který nějakým způsobem souvisí s tím, co na kurzu / v průběhu aktivity zažíval, uvědomil si nebo co se naučil. Následně vyzve účastníky, aby ostatním ukázali svůj obrázek a řekli, proč si jej vybrali.
Tuto techniku jsme obvykle volili pro finální reflexi kurzu u méně sdílných skupin. Obrázek pomáhá účastníkům nalézt nějakou relevantní myšlenku, navíc při prezentaci nehovoří účastníci o sobě (což pro některé bývá velmi náročné), ale o obrázku, za který se tak trochu „schovají“.
Jinou variantou je použít fotografie například hned v úvodu kurzu a zeptat se: „S čím přijíždíš?“ Účastníci si očima vyberou své obrázky/fotografie, o kterých postupně (až na ně přijde řada nebo si vezmou slovo) vypráví. „Vybral jsem si tyto tři fotografie, protože…“ Pokud máte dostatečně početnou sadu fotografií, můžete tuto techniku použít opakovaně i během kurzu. Vizuální typy tuto techniku velmi ocení.
Barevné škály
Tato technika spočívá v nabídce mnoha barev a barevných odstínů. Ideální jsou velké listy A4 s plnou barevnou plochou. Barevné listy jsou rozloženy na stole/zemi a účastník vybírá na základě svého pocitu nejpřesnější barevné vyjádření pro prožité události. Výborná technika pro velmi empatické jedince a vizuální typy. Variantou téhož je, že máte místo papírů formátu A4 připravené dopisní obálky. Účastník si kromě výběru barevné obálky a případně i barevného papíru pak sedne a na barevný papír (obálka + papír jsou stejné barvy) začne kreslit a psát svá sdělení.
Tvary
Na papírech formátu A5 jsou nejrůznější tvary a tvarové sekvence (vlna, vlny, kříž, čáry, trojúhelníky, …). S touto technikou se pracuje velmi podobně jako s předchozími. Navíc se dají základní tvary využít k druhému kroku reflexe, kdy účastník doplní základní tvar do celkového obrazce. Například oblouk rozvine do obličeje nebo tvaru v krajině atd. Následně obrazec využije pro svůj slovní popis a sdělení.
Karty s nápisem
Instruktor rozprostře na stůl kartičky s nápisy:
- Kdo vždy pomáhá ostatním.
- Kdo vždycky něco vymyslí.
- Kdo obvykle řídí diskuzi ve skupině.
- Kdo nezapomíná na detaily apod.
Charakteristiky odpovídají obvyklým rolím v týmu.
Poté vyzve účastníky, aby si každý vybral jednu kartu a řekl, o kom ze skupiny si myslí, že dané kritérium splňuje, a na základě čeho si to myslí.
Techniku lze různě modifikovat. Karty mohou být obráceny rubem nahoru, aby účastníci nevěděli, jakou kartu volí. Mohou být ale otočené i nápisem vzhůru, aby si mohl každý vybrat tu charakteristiku, ke které má v mysli vhodného kolegu. Rovněž lze karty obracet postupně v celé skupině a v následné skupinové diskuzi hledat pro danou charakteristiku vhodného kandidáta.
Co by to bylo, kdyby to bylo…?
Jde o asociativní techniku vycházející z klasické lipnické zpětnovazební hry Noční obrazy. Základem je atribut (kniha, dům, kytka, řeka, krajina, báseň atd.), přes který je kladena otázka: „Kdybych byl knihou, jakou bych byl knihou?“ A ostatní odpovídají: „Kdybys byl knihou, tak by to byla…“
Výtvarné a dramatické techniky
Divadlo
Účastníci se rozdělí do skupin, ve kterých si připraví divadelní, případně pantomimické vystoupení, které bude vyobrazovat průběh / nejdůležitější momenty prožité aktivity/akce. Všichni dostanou čas na přípravu a poté své vystoupení předvedou ostatním. Podobně lze užít i statický „živý obraz“.
Tvořivost
Zde se účastníci, buď každý sám za sebe nebo ve skupinkách, snaží ztvárnit své prožitky pomocí kresby, písničky, básničky, příběhu. Výhodou této techniky je dostatek času pro zpracování reflexe. Účastník si při vlastní tvorbě má čas uvědomit řadu skutečností, jevů a postřehů.
Náš erb
Po krátkém úvodu, v němž instruktor připomene funkci rodových erbů a zdůrazní, že v nich ukazovali šlechtici, na co jsou hrdí nebo co je charakterizuje, jsou účastníci vyzváni, aby v celé skupině, případně v dílčích skupinách navrhli a následně nakreslili na flipový papír erb své skupiny. Skupiny si erby vzájemně představí a vysvětlí jejich symboliku.
Pokud účastníci pracují v dílčích skupinkách, je zajímavá následná diskuze o podobnostech a rozdílnostech jednotlivých erbů.
Zpětná vazba
Horká židle
Tato technika je spíše určena pro skupiny, které spolu pracují už delší dobu, případně je možné ji použít ke konci kurzu (důrazně ale nedoporučujeme v samotném závěru). Instruktor si připraví čisté papíry podle počtu účastníků. Na každý papír napíše jméno jednoho účastníka. Tento papír položí na stůl/židli/zem tak, aby bylo vidět jméno. Každý jde postupně od papíru k papíru a na jeho druhé straně okomentuje činnost člověka, jehož jméno je napsáno na papíru.
Jedná se o citlivou techniku, proto je dobré, aby instruktor na úvod připomněl základní pravidla poskytování konstruktivní zpětné vazby.
Moje role
Vedoucí si dopředu připraví seznam rolí, ve kterých se mohli účastníci v průběhu aktivity ocitnout. Tento seznam vyvěsí tak, aby na něj všichni viděli. Poté se každého ptá, v jaké roli (případně v jakých rolích) se v průběhu akce sám vnímal a jestli se to liší od rolí, ve kterých se běžně v životě ocitá. Následně se instruktor zeptá ostatních účastníků, jak svého kolegu vnímali oni.
Margareta
Každý z účastníků akce si vytvoří vlastní schránku, kterou označí svým jménem. Ve vymezeném čase nebo třeba i v průběhu celé akce mu do ní mohou kolegové vkládat vzkazy s oceněním nebo konstruktivní zpětnou vazbou. Na konci akce si účastníci schránku vyberou a vzkazy přečtou. Podle zvážení instruktora je možné tuto techniku zakončit společným setkáním, kde má každý účastník možnost položit kolegům otázku, která mu umožní lépe pochopit daný vzkaz.
Mikina
Tato technika se hodí pro reflexi aktivit zaměřených na týmovou práci. Instruktor položí před skupinu rozloženou mikinu, ideálně s kapucí, k dokreslení celé postavy lze doplnit i kalhoty. Poté vyzve účastníky, aby si našli libovolný menší předmět, který je bude reprezentovat. Tento předmět pak každý postupně pokládá na místo postavy, které symbolicky v týmu při řešení úkolu představoval, a řekne všem, proč si toto místo vybral. Příklad: „Svůj kámen jsem dal na ruku, protože jsem tentokrát byl vykonavatelem nápadů druhých a nesnažil jsem se ani jakkoliv vstupovat do koordinace týmu.“ Když se všichni členové skupiny vystřídají, zeptá se instruktor, zda by na základě svého pohledu chtěl někdo někoho posunout na jiné místo. Samozřejmě s vysvětlením proč, na základě čeho si to myslí. Následně dá instruktor prostor danému účastníkovi, zda chce na zpětnou vazbu, kterou právě dostal, reagovat. Technika je vhodná pro týmy do cca osmi účastníků. Ve větších skupinách by bylo její použití zdlouhavé.
Struktura skupiny
Mé místo
Vedoucí na zemi vyznačí kruh symbolizující skupinové centrum. Následně se každý ze skupiny postaví do prostoru v závislosti na tom, jak se ve vztahu ke skupině cítil, jaká byla jeho role apod. Podobně jako u škály se pak instruktor může ptát účastníků, proč stojí právě na místě, které si zvolili.
Ukaž na …
Po skončení aktivity si účastníci stoupnou do kruhu a instruktor postupně klade otázky. Např. koho jste vnímali jako lídra skupiny, kdo přišel s důležitým nápadem, kdo se nejvíce zapojil ve výkonné fázi, kdo hlídal kvalitu, kdo podporoval dobrou náladu, kdo se tentokrát držel stranou? Účastníci ihned po vyřčení otázky ukážou rukou na osobu, o které si myslí, že podmínku splňuje. Ideální je, pokud je otázek tolik a jsou tak pestré, aby se našlo místo pro každého člena týmu.
Když účastníci na někoho ukážou, je možné se ho zeptat, zda se sám v té roli cítil, zda je to pro něho role obvyklá, čím to, že tentokrát danou roli přijal apod.
Je dobré, aby tato reflexe měla dynamiku a ukazování bylo spontánní. Nezřídka se setkáte s údivem účastníků, že to byli právě oni, kdo vedli skupinu, přispěli nápadem apod. Ukazuje to, že si mnohdy svoji roli v týmu vůbec neuvědomujeme.
Komplexní techniky
Graf
Tato technika reflektuje vývoj různých parametrů v průběhu akce.
Se skupinou nejprve probereme, co byly podstatné momenty (milníky) při řešení daného úkolu. Pak na flipchart nakreslíme osový kříž grafu, kde na vodorovné ose je čas daný dříve pojmenovanými milníky, svislá osa vyjadřuje míru (kvantitativní vyjádření v %) pro jednotlivé parametry. Poté postupně probíráme různé parametry, např. intenzitu zapojení členů týmu, motivaci, kvalitu komunikace ve skupině, organizovanost spolupráce apod. Skupina se pak domlouvá, jak se vyvíjela situace v průběhu řešení úkolu s ohledem na zvolené parametry.
Příklad: Parametr motivace: na začátku (první milník) jsme byli všichni na řešení úkolu nažhavení (hodnota 90 %), pak jsme zjistili, že se přesně neshodujeme v interpretaci zadání (druhý milník). Začali jsme se dohadovat, a to naši motivaci srazilo dolů (hodnota 30 %). Když jsme nalezli shodu (třetí milník), nakoplo nás to zpátky (hodnota 70 %). Zásadní pro další motivaci byl ale nápad, jak úkol řešit (čtvrtý milník). Když jsme na to přišli, vystřelilo nás to s motivací „do nebe“ (hodnota 100 %). Pak už to frčelo v neuvěřitelné souhře a vyřešení úkolu (poslední milník) přineslo mega euforii (kdyby to šlo, tak bychom dali 150 %).
Následně by se podobným způsobem řešila kvalita komunikace a další parametry. V souhrnné diskuzi pak může dojít třeba na téma vzájemného ovlivňování probíraných faktorů nebo na konkrétní techniky, kterými můžeme práci týmu vylepšit.
Plus – delta
Instruktor rozpůlí svislou čarou papír flipchartu. Levou stranu nadepíše symbolem +, pravou trojúhelníčkem, který ve fyzice značí deltu, tedy rozdíl. Vybídne účastníky, aby jmenovali vše, co se jim při řešení úkolu dařilo, a to heslovitě zaznamenává do sloupce +. Poté požádá účastníky, aby navrhli, co by bylo dobré příště udělat jinak, a to píše pod deltu. Přitom vede účastníky k tomu, aby myšlenky formulovali pozitivně, tedy nikoliv, co bylo špatně, ale co a případně jak by šlo vylepšit. Aby z reflexe vyplynuly jasné a konstruktivní závěry, kladu po výše popsaném zhodnocení aktivity ještě jednu otázku: „Na co se tedy budeme příště hlavně soustředit?“ A žádám maximálně o tři jasná doporučení pro další chování jednotlivců nebo týmu (ať už ve smyslu co zachováme nebo čeho se vyvarujeme, co změníme a jak).
Chcete-li si o reflexi přečíst více, podívejte se na článek v čísle G22, který se tématu reflexe podrobně věnoval.
Poskytování a přijímání zpětné vazby
V článku na několika místech zmiňujeme potřebu citlivého přístupu při poskytování zpětné vazby. A také doporučujeme instruktorům, aby u reflektivních technik, které jdou „více na tělo“, zásady poskytování konstruktivní zpětné vazby před vlastní reflexí připomněli. Máme na mysli zejména následující doporučení.
Při poskytování zpětné vazby:
- Buďte konkrétní a používejte popisný jazyk – řekněte, co osoba udělala nebo řekla, aniž byste k tomu přiřazovali hodnocení dobře/špatně.
- Vyjádřete, jak to na vás působilo. (Používejte tzv. Já sdělení.) Prezentujte to jako své subjektivní vnímání situace, nestavte se do pozice objektivního soudce.
- Nebuďte jen kritičtí, mluvte i o pozitivních aspektech chování dané osoby.
- Buďte přirození, nehledejte strojený slovník.
Stojí za to poskytnout pár doporučení i pro chvíle, kdy zpětnou vazbu přijímáme:
- Pozorně naslouchejte.
- Vyvarujte se přirozené tendenci se obhajovat nebo vysvětlovat, proč jste se chovali tak, jak jste se chovali.
- Pokud vyjádření nerozumíte, zeptejte se nejlépe otevřenou otázkou. Můžete požádat i o další příklady.
- Máte právo si zpětnou vazbu sami zhodnotit. Nechte si dostatek času k promyšlení informací a k rozhodnutí, zda na základě slyšeného chcete do budoucna své chování změnit.
- Poděkujte tomu, kdo vám zpětnou vazbu dal. Nemusel. A možná to pro něho nebylo jednoduché.