Světový rybolov je jednou z těch her, u nichž mě okamžitě začaly napadat různé pedagogické cíle a jak je relativně jednoduchými úpravami pravidel naplnit. Hra má spoustu přesahů, ale jak známo, kdo chce mnoho, nedostane nic. Proto je tato hra cíleně zaměřena na to, jak důležité je chápat a zvnitřnit si pravidla, normy a chvályhodné nepsané způsoby jednání.
Téma: Pravidla a jejich dodržování
Pedagogický cíl: Student reflektuje, jak ve hře i v běžném životě dodržuje pravidla a jedná podle principů fair play. (Při stejném „naladění“ pravidel hry lze pracovat i s cílem: Student si zvědomí, jak ho ovlivňuje okolí v přístupu k dodržování pravidel.)
Herní cíl: Získat co nejvíce peněz
Popis hry
Jedná se o lehkou úpravu hry Světový rybolov.
Trojice hráčů představují rybáře – posádku jedné lodi. V přístavu má každá loď svůj dok. V něm může shromažďovat nalovené ryby. Dále je třeba vytvořit trh, kde sedí výkupci ryb a prodejci povolenek a sonarů. Všude po herním prostoru (světovém oceánu) jsou rozházeny kartičky s názvy ryb a paryb (humři, sardinky, tresky, makrely, tuňáci, žraloci) a savců (delfíni, keporkakové, velryby grónské a plejtváci). Úkolem rybářů je tyto živočichy lovit.
Posádka chodí pospolu a hledá lístečky. Lodě jsou ale malé, a tak legálně může mít jeden hráč u sebe najednou pouze tři kartičky, tzn. družstvo o třech hráčích nasbírá devět ryb a musí se vrátit do přístavu vyložit náklad a dojít s ním na trh. Výkupčí na trhu si sami určují cenu za úlovky a výkupní částku hráčům zapíší do kartiček. Výkupčí mohou mít různý přístup k výkupu úlovků. Někdo smlouvá a umí ocenit originalitu, další klidně vykoupí i více než 9 ryb najednou, ale nabízí jen nízké ceny, a jiný striktně dodržuje pravidla (při jakémkoliv překročení informuje policii), ale zásadně nesmlouvá a má slušné výkupní ceny. U výkupčích je také možnost zakoupit si sonar výskytu ryb. Hru je dobré hrát v místech, kde jsou i temné prostory, nebo před stmíváním – sonarem je baterka (světlo u mobilu), bez které se v temných prostorách jen stěží dá něco ulovit.
Lov delfínů, keporkaků, velryb a plejtváků je samozřejmě zakázán a oficiální trh je nevykupuje, ba co víc, hlásí je na policii. Dalším pravidlem je, že úlovky (sebrané kartičky) musí hráči nosit v rukou. Policie (jeden či více instruktorů) se pohybuje na rychlých člunech a má právo kohokoli zkontrolovat. Při kontrole si nechá předložit všechny ulovené ryby na palubě (kapsy hráčů se ale nekontrolují). Pokud někdo nese více ryb, než je povoleno, policie ryby zabaví a uloží pokutu; to samé, pokud uvidí, jak někdo používá bez povolení sonar a nebo má na palubě zakázaný náklad (velrybu).
Existuje možnost, jak lze v omezené míře velké mořské savce lovit legálně. Na oficiálním trhu si posádka zakoupí povolení k lovu pro vědecké účely. Toto povolení, stejně jako sonar a veškeré výdělky či pokuty, se zapisuje do kartičky, kterou se při policejních kontrolách posádka prokazuje. Pokud toto povolení posádka nemá, lze úlovek prodat na černém trhu (jeden z instruktorů, který se pohybuje po herním prostoru). Instruktor, který vytváří černý trh také tajně vyhlašuje vysoké odměny za rychlé doručení určitého druhu ulovených živočichů, podněcuje soutěživost mezi posádkami a vytváří prostředí, z něhož je jasné, že někdo obchází pravidla. Představitel černého trhu je vtipný, baví hráče svými zakázkami a velmi vysokými výkupními cenami. Vlastně podněcuje kreativitu hráčů a snaží se o to, aby se podvádění stalo zábavou. (Může si například objednat plejtvácká jatýrka nadívaná na šafránu a rozmarýnu a při dodání vyzvídat, jak a kde bylo zboží uloveno, a kolik michelinských hvězdiček měl kuchař, který daný pokrm vařil.)
Reflexe, didaktické "vytěžení" hry
Po vyhlášení vítězů (a jejich náležitém ocenění) musí následovat reflexe, kterou je třeba dobře zacílit, protože tato hra nabízí široké množství témat. Snažit se postihnout všechna témata by mohlo znamenat, že zážitek ze hry bude rozostřen bezbřehou debatou. Je-li dobře zvolen pedagogický cíl, pak mnohdy ostatní témata „připlují“ sama, aniž by byla v reflexi nutně vytěžena. Témata mohou být z oblasti ekologie, vlastního vztahu k výkonu, přijetí odlišnosti druhých, vztahu ke hře či pravidlům a mnoha dalších. Konkrétní otázky tedy mohou být následující:
Jednám ve svém životě v zájmu planety? Sleduji, co a odkud nakupuji (ať už potraviny, oblečení nebo jiné zboží)? Za jakou cenu chci vyhrát? Bude mě těšit vítězství, kterého jsem dosáhl obcházením pravidel? Je v pořádku, že druzí se ve hře královsky baví tím, jak dodávají nebohé savce na černý trh a inkasují špinavé peníze, zatímco já se snažím hrát fair play a kvůli nim nemám šanci vyhrát? Co pro mě znamenají nařízení a pravidla? Za jakých podmínek či v jakých situacích pravidla porušuji? Otázek by mohlo být mnohem více.
Cílem, který jsme si zvolili pro seznamovací kurz VOŠ Jabok, je: „Student reflektuje, jak ve hře i v běžném životě dodržuje pravidla a jedná podle principů fair play.“ V reflexi je vždy nejprve nutné odvětrat prvotní emoce po hře, aby se účastníci programu mohli soustředit na racionální obsahy. Debata se tak po chvíli může stočit ke zvědomení toho, že každý člověk má jinak nastavenou hranici svého jednání v rámci hry a jinak v realitě. Někdo si chce užít podvádění a tajný prodej na černém trhu možná právě proto, že cítí, že může, že to herní prostor dovoluje, ale v běžném životě by takovou věc nikdy neudělal. Jiný člověk se vždy pevně drží svých zásad a vstup do světa hry v tom nemůže nic změnit. Různá pojetí hry mohou vést k postojům: „Jak se tady s vámi mám bavit, když vám nedělalo problém zabít tolik chráněných živočichů? Jak vám mám věřit, když takhle podvádíte?“ Ujasnit si, jak každý vnímá hru a prostor, který hra vytváří, je velmi důležité pro to, aby se účastníci programu mohli dostat sami k sobě a aby byli ochotni poslouchat druhé. Po pojmenování si toho, co a proč se ve hře dělo, se dostaneme ke zobecnění. „Jsou situace, kdy v běžném životě pravidla vědomě nedodržím, obejdu či dokonce poruším? A proč to dělám? Co pro mě pravidla znamenají?“ Další fází může být přenos do budoucnosti: „Co si z toho odnáším? Co konkrétního bych chtěl ve svém životě udělat, aby mé myšlení i skutky byly v jednotě? Jak se toto chování může promítnout do mého studia na Jaboku?“ Ale také lze zvědomělé obsahy stočit k jinému tématu.
Téma pravidel a fair play při rybolovu je pro nás na seznamovacím kurzu VOŠ Jabok vhodným mostem k tématům spojeným se školou. Studenti pak sami přináší témata podvádění u testů a zkoušek, zneužívání umělé inteligence či podvádění při práci s odbornými zdroji. I proto je důležité, aby všichni chápali, že škola není hra, že je to život sám. A to i tehdy, když se učíme hrou.