Není téma, které by se nedalo vnést do výuky prostřednictvím práce s uměleckým textem, a nejinak je tomu i v případě statečnosti. Jsme toho názoru, že místo abstraktních definic toho, co statečnost znamená, je mnohem efektivnější přivést žáky a studenty k zamyšlení nad jejími konkrétními projevy.
Při výběru inspirativního příběhu je důležité dbát na to, aby byl hlavní hrdina žákům a studentům alespoň něčím blízký, například věkem, jako je tomu v našem případě. Pro skupinku gymnazistů jsme zvolili příběh Malaly, mladé pákistánské dívky, která se na počátku druhé dekády 21. století odvážně postavila za právo dívek na vzdělání.
Ačkoliv měla podporu a ochranu svého pokrokového a milujícího otce, ocitla se v nebezpečí, a nakonec za svou statečnost málem zaplatila svým životem. Malala je důkazem toho, že i jeden člověk – a dokonce teenager – může svým jednáním ovlivnit dění ve společnosti a stát se světovým symbolem odvahy a odhodlání.
Osobností Malaly jsme se zabývali v hodině anglického jazyka ve spolupráci s učitelem Davidem Ďulíkem a jeho studenty sexty Gymnázia Kadaň. Výuka jazyků je pro práci s autentickými texty a následnou diskuzi za nanejvýš příhodnou, mimo jiné i proto, že slovní vyjadřování názorů, postojů a pocitů zde není pouze prostředkem vzdělávání, ale i jeho cílem. Díky čtenářským reakcím a diskuzím o přečtených úryvcích tak mohou být hodiny cizího jazyka přínosné pro osobní rozvoj jednotlivců i pro posílení vztahů ve třídě.
Průběh výuky a její reflexe
V první, tzv. výukové hodině studenti pracovali se dvěma typy textů – publicistickým a uměleckým. Oba byly publikovány ve výukovém materiálu Bridge (číslo January–February 2024), náš výzkum se uskutečnil o něco později, v prosinci 2025. Prvním byl faktografický článek o Malale, druhý tvořily úryvky z její autobiografické knihy I Am Malala (2014). Cílem bylo zjistit, který z textů považují studenti za působivější, a který má tedy větší potenciál dotknout se afektivní složky jejich osobnosti a formovat jejich charakter.
Aby účastníci výzkumu nebyli ovlivněni vizuální stránkou příspěvků, odstranili jsme časopiseckou grafiku i fotografie. Na úvod ukázal vyučující třídě jen portrét Malaly z přebalu knihy a zmínil, že v 17 letech obdržela Nobelovu cenu míru. (O Nobelově ceně se bavili již dříve, a sice v souvislosti s Nelsonem Mandelou, takže bylo na co navázat.) Zbytek hodiny patřil samostatnému čtení.
Studenti pracovali ve dvojicích: obdrželi oba texty, náhodně si je rozdělili a dostali deset minut na přečtení prvního, poté si je vyměnili a četli druhý. V závěru hodiny ve dvojicích diskutovali o tom, který z textů jim osud a charakter Malaly lépe přiblížil a vyvolal v nich větší zájem o její příběh. Posledním úkolem bylo zapsat si otázky, které je při čtení napadaly.
V dalším týdnu jsme tuto hodinu společně reflektovali prostřednictvím řízené diskuze. Zaměřili jsme se na dva okruhy otázek: první se týkal Malaly a její osobnosti, druhý porovnání obou typů textů, s nimiž studenti v minulé hodině pracovali. Tohoto setkání se zúčastnily čtyři páry z první hodiny a dále tři studentky, které minule chyběly. I ony však do diskuze hodnotně přispěly a oceňujeme, že navzdory předchozí absenci projevily zájem o dané téma a dle svých možností se aktivně zapojily.
Podle zvyklostí výzkumných diskuzí, tzv. ohniskových skupin, jsme seděli v kruhu a mluvili spontánně, bez nutnosti hlásit se o slovo. Všichni vyjádřili souhlas s pořízením audio nahrávky, kterou jsme pak zpracovali a přinášíme z ní závěry. Se svolením účastníků uvádíme jejich skutečná jména.
Od Malaly k Anně Frankové
Po počátečních rozpacích, které obvykle provázejí diskusi vedenou neznámým člověkem, se studenti naštěstí rychle osmělili a začali sdílet své názory. Jako první se shodli na tom, že Malala je velmi inspirativní osobnost. Popsali ji především jako statečnou, ale také silnou a odhodlanou dívku, která pomáhá druhým, bojuje za pravdu i spravedlnost. Nejkonkrétnější byl Erkhes, který poukázal na to, že i když mohla zůstat v bezpečí (v Anglii, kam se z Pákistánu dostala do nemocnice po postřelení stoupencem Talibanu), rozhodla se dál aktivně pomáhat ostatním.
Zeptali jsme se, zda se někomu vybaví další knihy s příběhy mladých inspirativních lidí. Madeleine uvedla příklad ze svého života: v dětství s maminkou četla knížku Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky, představující 100 významných žen. Kateřina zmínila jméno Anny Frankové, na což ostatní souhlasně zareagovali – nedávno totiž se školou navštívili Amsterdam; v rámci pobytu četli Deník Anny Frankové, navštívili její muzeum a zúčastnili se kvízů a dalších různých aktivit. Její jméno způsobilo v naší diskuzi nečekaný zvrat, kterému se budeme věnovat později.
Informace, nebo prožitek?
Několik studentů od začátku diskuze jednoznačně preferovalo ukázky z knihy, protože v nich bylo více detailů a informací, které jim pomohly lépe porozumět skutečným událostem (Erkhes, Sofia). Zároveň oceňovali, že jde o autentický text psaný samotnou Malalou, a přináší tedy její skutečné pocity, emoce a osobní perspektivu (Erkhes, Jakub, Viktorie, Kateřina). Díky tomu v nich ukázky vyvolaly silnější empatii a větší pocit blízkosti k autorce (Erkhes, Jonáš, Sofia).
Někteří také uvedli, že právě osobní vyprávění činí text zajímavějším a poutavějším než časopisecký článek, který je podle nich spíše stručný a shrnující (Viktorie). Silvie poukázala na to, že se texty od sebe liší také v tom, že ten publicistický obsahuje spoustu dat, což ji od čtení odrazuje, proto jednoznačně upřednostňuje ten umělecký.
Za významný okamžik diskuze považujeme zmínku o Anně Frankové. Když jsme se skupiny zeptali na hypotetickou situaci, zda by pro studenty na srovnatelné jazykové úrovni, jakou mají oni, připravili článek o životě Anny Frankové, nebo spíš pracovali s úryvky z jejího deníku, byli všichni (včetně Jonáše, který v případě Malaly nejprve upřednostňoval text publicistický) pro druhou možnost, protože přináší opravdovou hloubku. Průběh naší diskuze svědčí o tom, že fakta sama o sobě nestačí, máme-li opravdu porozumět lidskému osudu.
Nikdo v diskuzi nezmínil to, že by publicistický text byl působivější než příspěvek složený z úryvků z originálu I Am Malala. Zastánci publicistického textu, jichž však byla menšina, ho upřednostňovali, protože byl kratší a jazykově srozumitelnější; autorka Anastasia Mouser ho totiž psala pro jazykovou úroveň B1–B2, kdežto úryvky byly otištěny v nezměněné podobě jen s vysvětlením několika slov geograficko-kulturního charakteru (Pashtuns, Swat, the Taliban).
Vzhledem k tomu, že se jedná o gymnaziální třídu připravovanou na maturitní zkoušku na úrovni B2, považovali jsme Malalin životopisný román za vhodně zvolený. Je však nutné podotknout, že ne všechny anglicky psané knihy jsou z jazykového hlediska na středních školách použitelné. Pokud by čtení ztěžovaly významné jazykové překážky, je vhodnější zvolit jinou knihu nebo v krajním případě sáhnout po zjednodušené variantě knihy. Na nutnost jazykové přiměřenosti poukázali Jonáš, Darja a Ema.
Koho si do hodiny pozvete vy?
Náš malý kvalitativní výzkum ukazuje, že když se škola nezaměřuje výlučně na předávání vědomostí, ale nabízí mimo to i prožitky a zprostředkovává žákům a studentům osobní zkušenosti, může se velkou měrou podílet na rozvoji jejich osobnosti a sociálního cítění. Ne vždy je možné zorganizovat a zrealizovat exkurze a další vzdělávací aktivity mimo školu. Skrze literární texty však lze do výuky snadno přinést celý svět – zejména jeho příběhy, emoce i hodnoty. Tak neváhejte a pozvěte si do hodiny třeba Malalu, jako jsme to udělali my.
Zdroje:
- Yousafzai, M. – Lamb, Ch. (2013). I Am Malala: How One Girl Stood Up for Education and Changed the World – Young Readers Edition. Velká Británie: Weidenfeld & Nicolson.
- Zjednodušená verze určená mladším čtenářům: Yousafzai, M. – McCormick, P. (2014). I Am Malala: How One Girl Stood Up for Education and Changed the World – Young Readers Edition. New York: Little, Brown and Company.