Slovo statečnost obvykle užíváme v souvislosti s velkými, ušlechtilými, mimořádnými činy vykonanými přes riziko osobních ztrát, nezřídka těch nejvyšších. Většina z nás se v životě ale nedostane do situací, kde by takovou statečnost s velkým S prokazovala. O to důležitější ale je statečnost s malým s. Tu může prezentovat každý, když se odhodlá k otevřenému pohledu na sebe sama, na svůj život, své hodnoty, talenty i handicapy a začne aktivně vytvářet svoji budoucnost. A právě k takové statečnosti nás vybízí Miroslava Jirásková v následujícím textu.
Čas si obvykle představujeme jako linii rozvrženou do hodin, dnů nebo etap života. Původní indiánské tradice však nabízejí jiný pohled – čas jako kruh. V něm se zrcadlí cykly přírody, rytmus dne i propojení všeho, co k životu patří. Právě tento přístup představuje kniha Sedm kruhů: Jak žít v harmonii podle indiánských předků (Luger & Collins, 2024), která může být inspirací i pro naši pedagogickou praxi.
Autoři sami pocházejí z indiánských komunit a propojují starou moudrost s moderním způsobem života. Sedm kruhů není jen duchovním obrazem, ale praktickým rámcem pro každodenní rovnováhu – cestou k harmonii se sebou, s druhými i se zemí. Kniha čerpá z domorodé tradice a přináší nadčasové principy, které připomínají, že rozvoj člověka není pouze o vědomostech nebo výkonu, ale o celistvosti. V dnešním školním prostředí, často zatíženém tlakem na výkon a produktivitu, sedm kruhů připomíná návrat k jednoduchosti a rovnováze.
Člověka nevnímá jako součet oddělených částí – mysl, tělo, vztahy, srdce – ale jako jeden propojený celek. Samotné kruhy pak představují oblasti, které tvoří základní rovnováhu života: Pohyb, Obřad, Spánek, Jídlo, Komunita, Země a Posvátný prostor. Každý je popsán nejen symbolicky, ale i prakticky – co znamená pro zdraví, vztahy a každodenní rozhodování.
Cyklický model mě oslovil a na základě této publikace jsem připravila krátký (cca 60–90 min) a na organizaci jednoduchý introspektivní program, který představím v dalším textu. Program je vizuálně působivý. Účastníci při něm nejsou zahlceni teorií, ale procházejí osobní zkušeností, která přirozeně otevírá dialog a reflexi.
Příprava
Co pro realizaci programu potřebujete
- otevřený prostor (ideálně venku, lze ale i v prostorné místnosti, kde bude mít každý dostatek místa)
- jednoduchou sadu sedmi kruhů
- pracovní list – není nutný, ale pomůže uchovat uvědomění a formulované kroky účastníků.
Výroba kruhů
- Kruhy vyrobíte z tvrdšího barevného papíru, čtvrtky nebo kartonu. Pokud máte jen bílý papír, můžete kruhy vybarvit. Trvanlivost podpoří, když kruhy zalaminujete. Průměr doporučuji cca 25–30 cm, aby bylo možné si na kruh stoupnout a aby byl dobře vidět i z dálky.
- Každý kruh má svou barvu
- Pohyb – tmavě modrá
- Jídlo – oranžová
- Spánek – růžová
- Obřad – olivově zelená
- Posvátný prostor – světle modrá
- Komunita – červená
- Země – hnědá
- Na jednu stranu napište název a barvu kruhu, na druhou stranu nalepte nebo napište otázky k zamyšlení (viz kapitola Otázky k zamyšlení).
Realizace programu
Představení konceptu sedmi kruhů (10–15 minut)
Na začátku je vhodné účastníkům představit celý koncept sedmi kruhů – krátce vysvětlit, co jednotlivé oblasti znamenají a proč dohromady tvoří rovnováhu života. Teprve poté následuje samotná práce s kruhy.
Rozložení kruhů (5 minut)
Každý účastník si vybere místo, kde se cítí dobře. Rozloží kolem sebe sedm kruhů do tvaru kruhu nebo jiného obrazce, jak to sám cítí. Důležité je, aby měl kolem sebe dostatek prostoru pro pohyb i zastavení. Tip: v průběhu programu lze kruhy posouvat, přibližovat nebo vzdalovat podle toho, jak účastník vnímá důležitost dané oblasti.
První kolo – Jak to mám teď? (15–20 minut)
Účastník postupně prochází všechny kruhy. Na každý se na chvíli postaví a vnímá, jak se mu v dané oblasti života daří právě teď. Pokud potřebuje, otočí kartu a nechá se inspirovat otázkami na zadní straně. Cílem není hodnocení, ale uvědomění – pojmenování aktuálního stavu.
Druhé kolo – Jak bych si přál/a, aby to bylo? (15–20 minut)
Účastník znovu prochází kruhy, tentokrát hledá ideál, přání nebo směr, kterým by se chtěl ubírat. Může si formulovat i malý konkrétní krok, který ho k ideálu přiblíží (např. „půjdu večer spát o půl hodiny dřív“ nebo „každý den zavolám jednomu blízkému“). Důležité je, aby kroky byly realistické a proveditelné, i kdyby byly malé.
Reflexe a sdílení (15–20 minut)
Cvičení je vhodné zakončit sdílením – nejprve ve dvojicích, poté případně v celé skupině (pokud není příliš velká). Účastníci mohou pojmenovat: co objevili, kam chtějí směřovat, jaký konkrétní krok si odnášejí. Sdílení posiluje důvěru, propojení a pocit, že na cestě k rovnováze nejsme sami.
Otázky a tipy k zamyšlení
(mohou být napsané na druhé straně kruhů)
Pohyb (tmavě modrý kruh)
Pohyb není výkon, ale radost. Tělo je stvořeno k pohybu, ne k nehybnosti. Kde chybí pohyb, nastupuje stagnace. „V čem potřebuješ rozhýbat svůj život? Nebo naopak v čem potřebuješ zpomalit, protože žít rychle a zběsile také není v pořádku. Jaký pohyb ti přináší radost – ne nutnost nebo výkon? Kdy sis naposledy pustil/a hudbu a tančil/a jen tak, bez pravidel?“
Jídlo (oranžový kruh)
Jídlo není jen palivo, je to vztah. Každé sousto má svůj příběh – odkud přišlo, kdo ho vypěstoval. Vědomé stolování nás učí zastavit se, poděkovat a sdílet. „Jak krmíš nejen tělo, ale i duši? Co obvykle jíš – a co ti skutečně dělá dobře? Jak se mění tvoje vnímání jídla, když jíš v tichu nebo bez telefonu?“
Spánek (růžový kruh)
Spánek je návrat k sobě. Odpočinek není slabost, ale podmínka síly a rovnováhy. Jak usínáš, tak žiješ – tvé tělo ví, kdy má dost. „Máš večerní rituál, který ti pomáhá zklidnit mysl a tělo? Posloucháš své tělo, nebo ho přemáháš? Jak by se změnila kvalita tvého spánku, kdybys hodinu před usnutím odložil/a telefon či počítač?“
Obřad (olivově zelený kruh)
Obřad je chvíle, kdy se čas zpomalí a připomeneme si, co je podstatné. Potřebujeme vědomé začátky a konce, malé mosty, které dávají smysl našim přechodům. „Co by mohl být tvůj malý každodenní rituál? Jak slavíš své přechody – začátky, konce, důležité okamžiky? Jaký prostý úkon bys mohl/a proměnit v obřad (např. ranní dech, zapálení svíčky)?“
Posvátný prostor (světle modrý kruh)
Každý potřebuje místo, kde se cítí chráněný a kde může být opravdově sám sebou. Posvátný prostor začíná u bezpečí a hranic, roste v intimitě a důvěře a otevírá se k tichu a duchovnu. „Máš doma místo, kde můžeš být opravdu sám/sama sebou? Jaké hranice chrání tvůj vnitřní prostor? Co ti přináší pocit bezpečí a důvěry?“
Komunita (červený kruh)
Nepatřit nikam bolí. Komunita začíná tam, kde jsme vítáni takoví, jací jsme. Je to prostor pro sdílení radosti i smutku, pro přijetí i nabídku pomoci. „Kdy jsi naposledy požádal/a o pomoc a kdy jsi ji nabídl/a? Jak se podílíš na tvorbě komunity kolem sebe?“
Země (hnědý kruh)
Země nás nese – dýcháme díky ní. Půda, voda, vzduch nejsou samozřejmost. Jsme součástí přírody, ne jejími pány. „Jak často jsi v přímém kontaktu s přírodou – bosky, v lese, u řeky? Co denně zaséváš do světa kolem sebe? Co v tobě zůstává divoké a svobodné? Jak můžeš přírodě vracet to, co od ní dostáváš?“
V jakých kontextech lze metodu použít
Metoda sedmi kruhů je jednoduchá, vizuálně přitažlivá a snadno přenositelná do různých kontextů – od školní třídy přes adaptační kurzy až po práci s dospělými. Učitelé ji mohou využít ve třídnických hodinách, při adaptačních pobytech, ve výuce osobnostní a sociální výchovy nebo jako reflexi školního projektu. Lektorům neformálního vzdělávání může pomoci při práci s týmy, ve skupinových programech či při osobním rozvoji. A konečně pro jednotlivce představuje metoda sedmi kruhů jednoduchou pomůcku k sebereflexi a hledání rovnováhy v každodenním životě bez nutnosti spolupráce s koučem či terapeutem.
Zkušenosti účastníků
Abych ilustrovala, jak metoda funguje v praxi, uvádím zkušenosti několika účastníků:
Kristýna Gunter popsala svou cestu sedmi kruhy jako dynamický proces, v němž se její pohled postupně měnil – od jednotlivých částí k celistvému obrazu. Nejprve ji oslovil kruh pohybu: „Touha být spontánní, uvolněná, vědomě se hýbat a nejen mechanicky plnit každodenní povinnosti, se stala mým prvním zjištěním.“ Z pohybu přirozeně přešla k obřadu: „Uvědomila jsem si, že obřad nemusí být složitý či formální. I prosté vědomé gesto, rytmus dne nebo malé zastavení se mohou stát rituálem.“ Dalším kruhem byl spánek – chvíle, kdy i usínání může být vědomým rituálem a obnovou. A právě spánek ji přivedl k jídlu: „Naučit se jídlu poděkovat a jíst vědomě je pro mě dalším krokem k pomalejšímu, uvědomělejšímu bytí.“ Přes jídlo objevila komunitu: „Vnímala jsem, že komunita začíná tam, kde jsem ráda, kde to se mnou lidé myslí dobře. V tom, že se ukážu taková, jaká opravdu jsem. Že si dovolím požádat o pomoc i ji nabídnout.“ Z komunity přešla k zemi: „Země je půda, která nás nese, vyživuje a připomíná, že nejsme jejími pány, ale její součástí. Vracím se k otázce, jak mohu přispívat zpátky – jak nejen brát, ale i darovat.“ Posledním kruhem byl pro ni posvátný prostor: „Bezpečí, hranice, intimita a důvěra – to všechno jsou podmínky, abych se mohla volně pohybovat a tvořit. Ale posvátný prostor nevnímám jen uvnitř sebe nebo jako svůj domov. Je to i prostor, který tu na Zemi všichni sdílíme.“ Celý proces pro ni byl cestou od detailů k celku: „Přestože každý kruh je jiný, dohromady tvoří živou a pevnou konstelaci, ve které se mohu znovu a znovu vracet k sobě.“
Jiný účastník po zastavení u kruhu Jídlo poznamenal: „Uvědomil jsem si, že jím často ve spěchu a vlastně nevím, co do sebe dávám. Tady jsem poprvé cítil vděčnost.“
Maminka, která prošla kruh Komunita, sdílela: „Zjistila jsem, že si málokdy dovolím požádat o pomoc. Přitom bych nemusela všechno zvládat sama.“
Děti si spontánně zamilovaly kruh Pohyb. Jedna dívka se rozběhla a začala tančit se slovy: „Já nepotřebuju otázky, stačí hudba.“
Závěr
Metoda sedmi kruhů ukazuje, že i malé vědomé kroky mohou otevřít cestu k větší vyrovnanosti a odolnosti. V pedagogickém i zážitkovém kontextu se stává nástrojem, který propojuje jednoduché symboly s hlubokou osobní reflexí. Její síla spočívá právě v jednoduchosti: nepotřebuje složité pomůcky ani dlouhou přípravu, a přesto dokáže otevřít zásadní témata – péči o tělo, vztahy, společenství i planetu. Každý kruh může být impulzem k drobné změně, která v dlouhodobém horizontu ovlivní kvalitu života. Pro pedagogy může být metoda inspirací, jak přivést děti, studenty, ale i dospělé účastníky rozvojových programů nenásilnou a hravou formou k sebereflexi. Poslouží i jako názorné připomenutí, že rovnováha nevzniká sama od sebe, ale vyžaduje vědomé zastavení a rozhodnutí. Sedm kruhů tak není jen cvičením, ale pozváním k tomu, abychom čas nevnímali pouze jako lineární úsek vyplněný úkoly a výkony, ale také jako kruh – rytmus, který nás propojuje s námi samými, s druhými i s přírodou.
Zdroje:
- Luger, C., & Collins, T. (2022). The seven circles: Indigenous teachings for living well. HarperOne. ISBN 9780063116316
- Luger, C., & Collins, T. (2024). Sedm kruhů: Jak žít v harmonii podle indiánských předků. Beta. ISBN 9788027166634