Klasika pod drobnohledem – Krokodýlí řeka (Abigail)

G37 Cas vychovy 03 03 Klasika pod drobnohledem Krokodyli reka

0:00

/1096.499637

1×

Zatím jsme v Klasice pod drobnohledem věnovali pozornost hrám, které třeba s mírnou úpravou šly hrát s nejrůznějšími věkovými skupinami. Dnes uděláme výjimku a nabídneme hru určenou primárně dospělým. Ponechám na úvaze každého učitele/ vedoucího/ instruktora/ lektora, zda shledá svoji skupinu dostatečně zralou, aby pro ni hru použil. 

Upozorním, že hra může vzbuzovat silné emoce, neboť se dotýká velmi hluboké vrstvy naší osobnosti – žebříčku hodnot, které vyznáváme.

Popis hry 

Vladimír Svatoš

Realizace hry

Příprava

Pro každého účastníka připravíme podložku na psaní, list papíru a tužku (položíme na připravenou židli nebo podložku na sezení). Pro lektora flipchart s papíry a fixy. Místnost upravíme tak, aby se v ní mohli účastníci flexibilně přeskupovat do různě početných skupinek. Na úvod mohou sedět například v podkově, v ohnisku stojí flipchart. 

Uvedení hry

Konkrétní uvedení závisí na lektorovi a jeho stylu. Já jsem obvykle přivítal účastníky a pokračoval následující promluvou: „Nastal večer, a to byl pro děti od nepaměti čas na pohádky. My sice nejsme děti, přesto ale pro vás jeden příběh mám. Odehrává se kdesi daleko u Krokodýlí řeky. Vystupuje v něm pět postav – mladá dívka Abigail, její milý Greg, dívčina matka, námořník Sinbád a mladík jménem Silak. A vy jistě tušíte, že nepůjde jen o poslech příběhu. Jako u většiny našich programů bude následovat úkol. Proto, prosím, poslouchejte pozorně.“ Pak přijde na řadu přečtení příběhu. Ideální je, když jeden instruktor příběh čte a druhý jej schematicky ilustruje na flipchart.

Příběh

Kdysi dávno a kdesi daleko žila dívka jménem Abigail. Bydlela se svojí matkou v malé vesnici na břehu řeky. Milovala mládence jménem Greg. Ten přebýval v sousední vesnici na druhém břehu řeky. Často se navštěvovali. Jednou přišla velká voda a odnesla most, který obě vesnice spojoval. „Jak se dostanu za svým milým,“ přemýšlela Abigail. Široko daleko nebylo jiného mostu a řeka byla příliš široká a plná krokodýlů. „Půjčit si loďku a přeplout, to je jediná cesta,“ řekla si Abigail. Jediný, kdo vlastnil v okolí loďku, byl bývalý námořník Sinbád. Abigail požádala Sinbáda o pomoc. „Ano, půjčím ti loďku,“ odpověděl jí Sinbád, „ale dnes se mnou musíš strávit noc.“ Za tuto cenu Abigail pomoc přijmout odmítla. Plačíc se vrátila k matce a žádala ji o radu. „Už jsi dospělá a s podobnými problémy si musíš poradit sama,“ odpověděla matka dceři. Abigail dlouho váhala, ale tolik se chtěla se svým milým zase vidět. Vrátila se k Sinbádovi a jeho podmínku splnila. Druhý den odjela na loďce za Gregem. Strávili spolu krásný den. K večeru Abigail nevydržela a svěřila se mu, díky čemu se za ním dostala. Když to Greg uslyšel, velmi se rozlítil, vyhnal ji pryč a nazval ji nevybíravými slovy. V slzách se vracela Abigail k řece. Cestou potkala statného mládence. Jmenoval se Silak. Podělila se s ním o své hoře. „Jak to mohl udělat,“ hněval se Silak na Grega. „Pojď se mnou zpátky k němu.“ Vrátili se tedy ke Gregovi. Rozzlobený Silak ho po krátké roztržce zbil. Abigail stála stranou a tiše se smála.

Další průběh hry

Po přečtení příběhu je dobré zopakovat, jaké postavy v něm vystupovaly, a napsat to na flipchart: Abigail, Greg, matka, Sinbád a Silak. 

Nyní vyzvěte účastníky, aby každý sám za sebe napsal na list papíru pořadí aktérů příběhu, podle toho, jak přijatelně v něm jednali. 1. místo bude mít ten nejsprávnější, 5. ten nejhorší. Místa nelze dělit mezi více aktérů příběhu, každý hráč se musí rozhodnout. Účastníky také vybídněte, aby se zamysleli nad argumenty, proč se pro dané pořadí rozhodli. Stanovte čas max. 10 minut. Průběžně účastníky informujte, kolik zbývá do vypršení limitu. Po uplynutí času si ověřte, zda všichni mají svá pořadí. 

Pak vyzvěte účastníky, aby si ve skupině našli člověka, se kterým se znají nejméně, a s ním ve dvojici domluvili společné pořadí. Zdůrazněte, že domluva na pořadí je jejich společným úkolem a že po vypršení času pro diskuzi musejí pořadí mít. Doporučený čas: 10 minut. Po skončení limitu opět ověřte, zda ve všech dvojicích pořadí vznikla. Pokud ne, přidejte max. 1 minutu.

Nyní se spojí vždy dvě dvojice do čtveřice. Úkol je stejný, najít společné pořadí. Doporučený čas: 15 min. Dále analogicky vytvořte osmice. Poté, co vznikne pořadí v osmicích, řekněte účastníkům, ať si zvolí zástupce, který se bude s reprezentantem druhé osmice domlouvat na konečném pořadí za celou skupinu. 

Posledním dějstvím hry je domlouvání zvolených zástupců. Ti se usadí do centra pozornosti skupiny, ostatní sedí v podkově nebo kruhu kolem nich. Na vyjednávání doporučuji čas 20 minut. Je možné dát vyjednávačům právo jedné nebo dvou minutových přestávek, kdy se mohou poradit s týmem. Po uplynutí limitu musí být na flipchartu napsáno společné pořadí. Nebude-li, je to společné selhání obou aktérů. 

Když vyjednávání skončí, „lítají ve vzduchu“ obvykle silné emoce. Doporučuji dát krátkou přestávku na občerstvení, pak usadit účastníky do výchozího uspořádání a zahájit společný rozbor.

V popisu jsem pracoval s ideální skupinou 16 osob, při jiných počtech může být výhodné pracovat třeba ve trojicích nebo velikost skupin kreativně upravovat. 

Společný rozbor

Abigail není hra pro zábavu. Je to mnohovrstevnatá hra, jejímž smyslem je otevřít diskuzi, v níž si účastníci tříbí pohled na řadu témat. Proto je následný skupinový rozbor naprosto zásadní. Veďte ho citlivě a věnujte mu potřebný čas. 

Doporučuji jej zahájit zklidněním emocí a analýzou výsledku. Zeptat se, kolik účastníků je s výsledkem zcela spokojeno, kolik jich s výsledkem „může žít“ a pro koho je domluvené pořadí naprosto nepřijatelné. Počty obvykle odpovídají náznaku Gaussovy křivky. 

Otázka, o čem vlastně hra je, navede zpravidla účastníky na téma žebříčku hodnot. (Existuje správné nebo špatné řešení? Co ovlivňuje individuální žebříček hodnot každého z nás?) A přes rozdíly v preferovaných pořadích můžeme směřovat didaktický výstup k podpoře tolerance lidské různosti a bránění se vědomým či nevědomým předsudkům.

Podle průběhu hry, zájmu účastníků, ale zejména pedagogického cíle, kvůli kterému jsme hru uváděli, můžeme rozbor dále zacílit například na:

• Rozhodování ve skupině. Jaké techniky lze použít?
• Konsenzus nebo kompromis? Jen zdánlivá synonyma. Jaký je v nich rozdíl a jaký to má dopad na spokojenost účastníků a pevnost dohody? Kdy je kompromis vhodným řešením? Jak se ho dobrat?
• Vyjednávání. Jak k němu přistoupit? Přicházím zvítězit, nebo se domluvit? Kooperativní a kompetitivní styl vyjednávání. Předpoklady a důsledky jejich využití.
• Aktivita v diskuzi. Ti aktivnější obvykle více ovlivňují výsledek. A proto s ním bývají i více spokojeni.
• Změna názoru. Je v pořádku? Kdy je na místě změnit názor?
• Organizovanost komunikace ve skupině. Vzájemný respekt, naslouchání. Možnost využití facilitátora. Kdo to je, co je jeho úkolem, jakými nástroji pracuje?
• Vliv časového tlaku na průběh diskuze a rozhodování.

Zdroj:

• Interní metodické materiály AKORDu

Tipy zkušeného lektora

Petr Lebeda

Tohle jsou tipy a doporučení vycházející z mých zkušeností a desítek různých uvedení. Jako taková je prosím berte, nic víc, nic míň. A hlavně, nejen s Abigail a spol. doporučuji přístup, který mě kdysi v PŠL naučili zkušenější: můžeš téměř cokoli, ale vždy musíš vědět, proč to děláš. 

• S textem neexperimentujte – je vyvážený a na každé větě záleží. Nehrajte mimikou ani hlasem. Ovlivnili byste nežádoucím způsobem vnímání jednotlivých postav.
• Text čtěte. I proto, abyste po skončení mohli s účastníky mluvit o tom, co skutečně slyšeli a co si jen myslí, že slyšeli. Uvidíte, že jejich mysl si dokáže doplnit spoustu dílčích informací, které jim chyběly nebo které se hodí pro podporu právě jejich pořadí. „Přeci tam někde musel být most! Abigail se mu normálně vysmívala!“ Atd.
• Řekněte jim, že si během čtení mohou dělat poznámky. Příběh pak čtěte max. dvakrát.
• Znovu v průběhu připomínejte v podstatě jediné zásadní pravidlo hry a to sice, že vždy musí vzniknout pořadí. Nelze se domluvit, že se nedomluví.
• Chcete-li hodnotný průběh, tak zakažte hlasování, bodování a další podobné způsoby rozhodování.
• Po skončení se můžete „cvičně“ zeptat, kdo chce znát správné pořadí – skoro vždy někdo vyhrkne, že ano. Můžete (citlivě!) navázat tím, že všichni bychom rádi jednoznačnost, ale že je spousta situací, kde hledání „jediné, té správné pravdy“ nedává smysl a je třeba pracovat s tím, že platí více variant zároveň.
• Zajímavým momentem je, pokud v závěrečném veřejném domlouvání ve dvou jeden nebo oba zástupci obhajují pořadí, které se výrazně liší od jejich původního. Nabízí se otázka, jak se s tím vyrovnávali?
• Nedoporučuju uvádět ve skupině, kde budete mít hodnotově a kulturně zcela vyhraněné a diametrálně odlišné účastníky, například některé velmi liberální a zároveň jiné, silně vyznávající například islám. Nefunguje to, vyzkoušeno za vás. (Druzí jmenovaní nechápali, že by bylo možné o něčem podobném, co se v příběhu odehrává, vůbec diskutovat.)
• Máte-li opravdu hodně času a chcete-li zároveň ukázat význam termínů a limitů, tak neomezujte čas na domluvu. Jen se připravte, že frustrace mezi trochu zoufalými účastníky může nabýt třaskavých rozměrů. Zkusil jsem, jedinkrát.
• Pro ty, kdo dali jednotlivé postavy na první místo, mohou být nabídnuty k zamyšlení následující otázky: Abigail – neřeším vše emocemi a citem? Sinbád – jsem dostatečně citlivý? Matka – neutralita za každou cenu? Greg – jsou vždy zásady více než odpuštění? Silak – nenechávám sebou někdy manipulovat?
• Jakmile budete mít po několika uvedeních pocit, že už vás nemůže nic zaskočit, tak zpozorněte. Tahle „partička“ je nevyzpytatelná a průběh i rozbor hry může mít mnoho různých podob, ne vždy příjemných pro účastníky a ne vždy snadných pro lektora. Víc než kde jinde se tady vyplatí plná pozornost – nikdy například nevíte, kdo má za sebou zkušenost s nevěrou a jak moc se ho hra dotkne – i když to vcelku pochopitelně nebude rozhlašovat.
• Pro řadu lidí bývá překvapivé a emočně velmi náročné, že jiní lidé, do té doby milí kolegové nebo kamarádi, mohou zastávat tak odlišný a „nepochopitelný“ názor. Ale o tom více v další části Pohled psychologa.

Pohled psychologa 

Jan Holeyšovský

Krokodýlí řeka je geniální hra, která má obrovský psychologický potenciál. Jednotlivé charaktery poskytují dokonalé projekční plátno pro osvětlení našich neuvědomovaných předsudků, potlačených a zapouzdřených traumat a dalších iracionálních přesvědčení. Při dobrém uvedení a fundovaném rozboru může být pro účastníky velmi silným a korektivním zážitkem. Má ale i svá rizika. S výše uvedeným promítají účastníci do postav zpravidla i své hodnotové orientace, které jsou spojeny se silnými emocemi. Při konfrontaci s jiným názorem na daný charakter nebo postavu tak obvykle mezi účastníky dochází i k silně emočním konfliktům, které jsou velkou výzvou pro toho, kdo hru uvádí a řídí diskuzi. 

Postava Abigail je důležitým a prominentním charakterem, ale nikoli jediným, ostatní mají v příběhu rovněž velmi důležité místo. Proto se výrazně a jednoznačně přikláním k používání původního názvu Krokodýlí řeka (Alligator River) při uvádění hry, nikoli Abigail, aby nebyl její charakter vyzdvihován nad ostatní. 

Žádná z postav není jednoznačně negativní ani jednoznačně pozitivní, přesto je tak účastníci – alespoň některé – obvykle vnímají, právě proto, že do nich promítají svou osobní, často neuvědomovanou zkušenost. Kupříkladu měl-li některý z účastníků chladnou matku, vnímal nedostatek lásky, zájmu a péče z její strany, bude sdělení: „Jsi dospělá, musíš si poradit sama.“ vnímat jako nedostatek lásky, zájmu, péče a podpory, kterou by matka své dceři měla poskytnout, a bude ji za to odsuzovat. Naopak kdo měl matku intruzivní, příliš pečující nebo dominantní až despotickou, velmi ocení míru důvěry a svobody, kterou matka vůči své dceři Abigail projevuje. Totéž platí o všech postavách příběhu. Některé z protikladných projekcí jsou naznačeny už v textu pro metodiku uvádění hry, přesto je pro přehlednost popíšu v následující tabulce: 

Je důležité, aby ten, kdo hru uvádí a řídí diskuzi, si předem udělal jasno ve svých projekcích a dokázal se od nich oprostit tak, aby mohl na charaktery pohlížet nezaujatě. 

Závěrem je na místě podotknout, že neexistuje „správné pořadí“ a že ani na konkrétních pořadích, na nichž se účastníci případně shodnou anebo neshodnou, vůbec nezáleží. Určování pořadí je jen nástrojem pro konfrontaci názorů a postojů a v důsledku toho pro vyjevení našich více, nebo spíš méně uvědomovaných postojů spojených se silnými emocemi.